Historie truhlářství

Truhlařina je velice staré řemeslo, které bylo neobyčejně dokonalé již ve starém Egyptě. Běžné truhlářské náčiní (pila, hoblík, dláto,  atp.) je taktéž známé už od starověku. Když si ve středověku začali prostí lidé pořizovat nábytek, tak se truhlářství velmi rozšířilo i v Evropě. Označení pro toto řemeslo se leckdy lišilo podle toho, jaký druh nábytku byl v dané době nejvíce žádaný, jako například označení - stolaři. V cizích jazycích jako je angličtina a v románské jazyky se truhlařina a tesařina označuje stejným názvem.

Co to vlastně truhlařina je?

Na rozdíl od příbuzného oboru tesařství pracují truhláři s prkny a hranoly, nebo také s dýhami. Potřebné materiály ke své práci získávají na pile. Typické pracovní postupy jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení,dýhování a lakování. V moderním truhlářství k tomu přibylo také ohýbání, frézování a mnoho dalších nových technik.

Rozdělení řemesla

Truhlářské řemeslo se dělí na několik kategorií podle výrobního zaměření. nábytkový truhlář - vyrábí dřevěný nábytek, v moderní době často doplněný umělými hmotami stavební truhlář - vyrábí okna, dveře a další stavební prvky umělecký truhlář modelář - ve slévárenských provozech se modeláři zabývají výrobou dřevěných modelů, z nichž se pak dělají pískové formy